17. prosince 2014

Alfréd Radok - 100 let

Dnešní den uplynulo 100 let od narození Alfréda Radoka. Jeho dílo je v těchto dnech a týdnech připomínáno na řadě míst a různým způsobem. Na Nostalghia.cz jsem se rozhodl nechat mluvit jiné, konkrétně jsem vybral pár slov z pera kritika Jaroslava Bočka, která o Radokovi napsal v roce 1965.

"K osamělým běžcům je konečně ještě nutno přiřadit výjimečného a vzácného filmařského outsidera: Alfreda Radoka. Radok, vůdčí osobnost českého divadla, světoznámý tvůrce Laterny magiky, zasáhl do filmu jen třikrát. V devětačtyřicátém Dalekou cestou, v třiapadesátém Divotvorným kloboukem a v sedmapadesátém Dědečkem automobilem. I ve filmu jsou jeho zásahy inspirující a podněcující: Radok si první u nás vůbec uvědomil nutnost rozkladu tradiční filmové formy a velkorysým způsobem toto vědomí realizoval jak v Daleké cestě, tak v Dědečku automobilu. Předjal tak zejména v Daleké cestě nejen vývoj domácí, ale i evropský. Byl – byl, protože jeho návrat k filmu je stále otázkou – snad vůbec nejmodernějším naším filmařským duchem své doby a svého pokolení. Jakkoli je Daleká cesta pokažena dobově poplatným dobrodružným motivem, vytušil v ní na látce židovského utrpení pod hákovým křížem veliký problém masové lhostejnosti a psychiky strachu, který teprve dnes začíná naše i světová kinematografie objevovat. Bylo zákonité, že při tomto předstihu se Radok srazil jak s obecenstvem, tak s filmovými činovníky. Bohužel, srazil se i s kritikou. Totéž se opakovalo při mnohem krotším a problematickém už Divotvorném klobouku a do třetice Dědečku automobilu. A naopak je zase příznačné, že v zahraničí, kde šel filmový vývoj dál a nezastavil se na čas jako u nás, byl Radokův první i třetí film přijat s velkou pozorností. Do české filmové režie, tradičně soustředěné k herci, přináší Radok překvapivé aranžmá mizanscén, svéráznou obrazovou metaforu, práci se symbolickým detailem a s náznakem, napětí expozice dvojího záběru i barokní dynamiku masových scén. Možná, že herce poněkud podcenil, ale ten prudký výkyv k obrazu a k obrazné řeči byl nezbytný. Vyrovnával a doplňoval, co české režii dlouho chybělo a dlouho bude chybět, proto ta krajnost činu."
/Jaroslav Boček: O současné české filmové režii.
Divadlo 1965, č. 1 (leden), s. 22./

Žádné komentáře: