30. března 2012

Tarkovskij: drobné aktualizace

4. dubna 2012: 80 let od narození Andreje Tarkovského - Ponrepo, ČT, Ivanovo; Tonino Guerra (1920–2012); další drobnosti [více...]

28. března 2012

Vláčil: drobné aktualizace

Skleněná oblaka na DVD; k Adelheid; Vláčil ve Varšavě; Údolí včel knižně; fojtství Velké Karlovice [více...]

22. března 2012

Chrám plný květů

Úvodem na rovinu přiznám, že knihy českého japanologa Antonína Límana pro mne byly vždycky událost. Ať už se jednalo o překlady nebo původní texty, vždy jsem u nich měl jistotu, že jsou dílem skutečně zasvěceného člověka, který se svému tématu věnuje nejen s profesní pečlivostí a erudicí, ale i s láskou a péčí. Jeho poslední kniha Chrám plný květů, kterou vydalo koncem roku 2011 mateřské Límanovo nakladatelství DharmaGaia ve spolupráci s Česko-japonskou společností, je toho nejčerstvějším důkazem.

Už z podtitulu je zřejmé, co čtenář na více než 300 stranách najde – Výběr ze tří staletí japonských haiku přináší mimořádně bohaté a ucelené kompendium haiku, žánru japonské poezie, který je podle Ibuse Masudžiho (1898–1993) "největším japonským darem světové literatuře". V češtině jde zcela určitě o nejrozsáhlejší antologii japonských haiku jaká byla doposud vydána. Přes osm set haiku je doplněno biografickými medailony několika desítek autorů (celkem 78 jmen), kteří, počínaje otcem zakladatelem žánru Bašóem (1644–1694), od 17. století vybrušovali jemné a delikátní umění tří veršů o celkem sedmnácti slabikách, do nichž je koncentrováno sdělení, atmosféra, prožitek i životní zkušenost.

Haiku je skutečně fenomén, který ve světové literatuře nemá obdoby. Nejde ale jen o literární útvar, případně o jeho literárně vědecké zařazení. Pro mne osobně je haiku mnohem víc než "žánr", je to životní postoj, resp. výslednice pohledu a vztahu k životu, v níž se sjednocuje upřímné vnímání světa a životní zkušenost a to formou, která obsah nanejvýš oprošťuje od všeho pominutelného. Forma, tedy střídmost vyjádření je zde jedním z nutných předpokladů, protože ve své "jednoduchosti" vždy skrývá – vlastně by se mělo říct "odhaluje" – podstatu. Haiku jsou, stejně jako jiné literární žánry a konkrétní díla, určitou výslednicí "hledání tvaru", ovšem tak "jednoduchou", až banální, že pro většinu lidí naší doby jsou přehlédnutelné a nezajímavé. Pro západního čtenáře obvykle neobsahují žádnou originální myšlenku a hovoří o "běžných" věcech. Právě v tom je ale jejich smysl, cena a význam. Tím, že směřují víc ke smyslovému prožitku a k obrazům než k zachycení reálné zkušenosti, stávají se jakýmsi verbalizovaným hnutím duše, jejím rozluštitelným otiskem. V tříveršové formě jde pak o otisk intenzivní a zaostřený na samou dřeň autorovy mysli.

Zážitek z četby Chrámu plného květů podporuje i grafická úprava knihy, která je založena na reprodukcích originálních maleb haiga. Ty lze považovat za jakousi obrazovou analogii textových haiku, za "prostor, do něhož vstupuje báseň, aby se v něm udála." Proto není až tak překvapivé, že někteří z autorů haiku jsou současně i malíři haiga a jejich díla se tak v této knize podivuhodně sjednocují. Je už jen na nás, jak tento celek přijmeme a jak (a zda-li) do jejich světa vstoupíme.

Kniha je doplněna překladatelskými poznámkami, které často přibližují kontextu neznalému čtenáři některé souvislosti, v závěru je zařazena také bibliografie, rejstříky autorů a obsáhlý historický doslov o vývoji žánru haiku. Překladatelem všech haiku, autorem biografií básníků, poznámek i obsáhlého historického doslovu je Antonín Líman. Je nutné ale také zmínit neocenitelný přínos Robina Heřmana, který pro knihu vybral a doslovem opatřil grafickou kolekci haigu, a odbornou spolupráci Denisy Vostré a Martina Tiraly. Zásluhou všech tak vznikla kniha, která se mi jeví jednou z nejcennějších knih roku 2011.

Antonín Líman
Chrám plný květů
Výběr ze tří století japonských haiku
DharmaGaia & Česko-japonská společnost
Praha 2011
340 s.

ukázka z knihy

21. března 2012

Tonino Guerra (1920–2012)

Dobrodružství, Noc, Zatmění, Zvětšenina, Červená pustina, Zabriskie Point, Amarcord, Identifikace ženy, Noc svatého Vavřince, Kaos, Nostalgie, A loď pluje, Ginger a Fred, Krajina v mlze, Odysseův pohled... Je vůbec třeba psát něco víc?

9. března 2012

Paradžanov: několik aktualizací

Rozhovor Paradžanov o Paradžanovovi; Český rozhlas Plzeň o S. Paradžanovovi; Režisérský scénář Barvy; dvě zajímavé fotografie; Andžaparidze – Čiaureli 1980 [více...]