30. listopadu 2011

Záře Barvy již na dohled!

Dnešní Zóna definitivně odhaluje podobu DVD s filmem Barva granátového jablka, jehož vydání bylo původně ohlášeno na říjen. Byla odhalena grafická podoba přebalu (viz vlevo, klikem lze zvětšit), ale podstatnější info se týká rozšíření obsahu vydání. [více...]

29. listopadu 2011

Rozhovory s Josifem Brodským

Příbramské nakladatelství Camera obscura se orientuje především na vydávání filmové literatury. Po letošním vydání Tarkovského textů Krása je symbolem pravdy nyní ale přichází s titulem, který se z jeho dosavadní produkce tematicky vymyká. O to víc by myslím neměl ujít pozornosti, protože kniha Solomona Volkova Rozhovory s Josifem Brodským patří k těm, které mohou působit nenápadně, ale skrývají velezajímavou četbu. Rozhovory s Josifem Brodským, ruským básníkem a esejistou, vedl v letech 1978–1992 literární a hudební publicista Solomon Volkov. Josif Brodskij (1940–1996), nepřehlédnutelná postava světové literatury a poezie druhé poloviny 20. století, držitel Nobelovy ceny za literaturu (1987), ve dvanácti rozhovorech vzpomíná nejen na svůj život – válečné dětství v petrohradské blokádě, mladická 50. léta, vstup na literární scénu, vězení a několikaleté vyhnanství na samý sever SSSR v 60. letech či vynucenou emigraci (1972) –, ale nabízí originální a velmi neotřelý pohled na sovětské poměry, na život v petrohrad- ských literárních kruzích 50. a 60. let, jimž vévodila postava Anny Achmatovové, k jejímž nejbližším přátelům lze Brodského počítat, na mechanismus a marasmus sovětské byrokracie i oficiálních uměleckých kruhů (nezapomenutelné je zde např. Brodského líčení obskurní postavy Jevgenije Jevtušenka). Stejně poutavě pak popisuje emigrantskou část svého života, život v New Yorku, univerzitní působení, svůj vztah k velkým postavám poezie 20. století (Auden, Frost) a vůbec k poezii jako takové, k jazyku jako k jejímu nositeli. Brodskij je bystrý pozorovatel a mimořádný vypravěč s osobitým náhledem na život a kniha Rozhovory s Josifem Brodským je toho nejlepším důkazem. Podle českého nakladatele se jedná o mimořádnou knihu-událost.
Detailní informace o knize naleznou zájemci na webové stránce vydavatele cameraobscura.wz.cz.

Tarkovskij: drobné aktualizace

ZRCADLO na ruském Blu-ray  [více...]

23. listopadu 2011

Montserrat Figueras (1942–2011)

Tato zpráva není z oblasti filmových andělů, ale osobně mě velmi zasáhla. Vynikající katalánská sopranistka a interpretka staré hudby Montserrat Figueras zemřela dnes ráno v Barceloně ve věku 69 let. Proslula především jako sólistka na koncepčních albech svého manžela Jordi Savalla se soubory Hespérion XXI a La Capella Reial de Catalunya, která přináší především španělskou hudbu 16. a 17. století. Montserrat Figueras byla ale multižánrovou osobností a dokázala interpretovat i hudbu arabskou nebo židovskou, společně se svým manželem se vydávala do neprozkoumaných vod hudebního dědictví celé středomořské oblasti a společných hudebních tradic Evropy a Blízkého Východu. Zásadně ovlivnila hudební podobu projektů Jérusalem, Le Royaume Oublié nebo Dinastia Borgia, který získal v loňském roce cenu Grammy za nejlepší nahrávku staré hudby. Její sólová alba El Cant de la Sibil.la a Lux Feminae jsou fascinující oslavou lidského hlasu, všech jeho podob a možností vyjádření, stejně jako poctou životním i historickým rolím ženy - která je zde oslavována jednou jako mystická bytost, vědma, světice, matka nebo nositelka erotického principu. Její hlas měl nekonečně mnoho podob, rekonstruovala staré techniky zpěvu a dokázala si vytvořit osobitý a nenapodobitelný způsob přednesu. Kritik The Gramophone o ní před časem napsal: "Dokáže být dramatickou i vášnivou, vtipnou i smutnou, mladou dívkou, která nesnese omezení své lidské svobody i svatou duší mysticky spojenou s Bohem"... Filmoví milci se s jejím uhrančivým hlasem mohli setkat například v Corneauově snímku Všechna jitra světa (1991).
Když jsem před lety navštívil Savallův pražský koncert projektu Don Quijote de la Mancha, vplula Montserrat Figueras na pódium asi až po pěti minutách, po úvodním epilogu a instrumentální fanfáře začala zpívat Yo soy la locura způsobem, který mi vehnal slzy do očí... Již řadu let jsem se pravidelně těšíval na každé její nové CD. Žádné další už nepřibude, ke hraní jich je ale i tak celá řádka. Začnu hned dnes večer.